Studio Ghibli díky nádherným animacím ožívají okouzlující a potěšující příběhy. Tyto filmy okouzlují děti i dospělé a nutí fanoušky se znovu a znovu vracet do legendárních světů Hayao Miyazakiho, aby znovu prožili děj a cestu po boku dobře strukturovaných postav.
Jedna věc, kterou Miyazaki zdánlivě dovedl k dokonalosti, je milostný příběh. Z Léčení na Princezna Mononoke Studio Ghibli má širokou škálu zdravých filmů, které opravdu tahají za srdce. Nejroztomilejším aspektem však nejsou postavy nebo ohromující animace - je to Miyazakiho jedinečná interpretace lásky samotné. Zde je to, co odlišuje jeho příběhy od většiny ostatních anime a filmů.
Hayao Miyazakiho zobrazení lásky
Hayao Miyazaki má podmanivou teorii lásky, kterou neustále prokazuje Animované filmy studia Ghibli do Mijazakiho, láska je zážitek , něco vnějšího, co lidi mění a něčemu je učí. Ve většině anime a filmů je láska o boji s příšerami, aby získala princeznu, velký polibek nebo okamžik romantické lásky na konci příběhu. Jde o dokazování sebe sama a dokazování lásky k druhému velkými gesty a přehnanými tropy.
v Ghibli ve filmech je však láska do značné míry opakem - je to setkání nebo událost. Postavy v Mijazakiho filmech se nezamilují, protože jsou zamilované; dělají to proto, že se o sobě něco dozvědí, viděno očima druhé osoby. Postavy mohou prožívat svůj každodenní život a pak se jim prostě stane láska. Je to vnější stejně jako vnitřní.
procento jantarového alkoholu dos ekvis
Princ Ashitaka a princezna Mononoke
Dokonalý příklad tohoto typu lásky lze vidět uvnitř Princezna Mononoke 's Ashitaka a San . Ashitaka nečekaně najde Sana, který se nepodobá nikomu jinému, koho kdy viděl. Okamžitě ho okouzlí, když se jejich cesty nadále střetávají. San Ashitaka nejprve opovrhuje kvůli jeho lidským sklonům a jejímu vnímání lidskosti, která je zaslepena hněvem.
pivní modrý měsíc
San je naplněna hlubokou nenávistí k lidské rase a nemůže jim odpustit, že zničili les, ve kterém ona a její vlčí rodina žije. Po setkání s Ashitakou se však San naučí, jak vidět očima nezakalenýma nenávistí, a když ona nemůže odpusťte všem lidem, uznává, že její vnímání bylo před setkáním s Ashitakou chybné. Není tam žádné romantické gesto Princezna Mononoke -- dokonce ani polibek sdílený mezi dvojicí -- ale publikum stále cítí lásku mezi nimi. Láska Sana a Ashitaky je oba změnila a rozvinula a pomohla jim naučit se něco o sobě, jak je vidí ten druhý.
Vyjí Pendragon a Sophie Hatter
Howl's Moving Castle 's Howl a Sophie jsou možná nejikoničtější dvojice Studio Ghibli, která sleduje zdravý příběh Sophie, oddané výrobce klobouků. Cítila, že je její zodpovědností provozovat kloboučnictví svého zesnulého otce, a vždy se bála jít za svým srdcem. Sophie se zdráhala přijmout lásku a její nízké sebevědomí jí bránilo v tom, aby se o ni dokonce usilovala. Byla na ni uvalena kletba -- díky čemuž vypadala jako postarší žena -- rozhodně Sophie nepomohlo přiblížit se k sebelásce.
Když se však Sophie setkala s čarodějem Howlem Pendragonem, zjistila, že se (neochotně) zamilovala. Howl naučil Sophii, že na vzhledu nezáleží, a jak přijmout jeho náklonnost. Strávil celý svůj život hledáním Sophie poté, co byl jako dítě proklet - událost, která vzplanula jeho lásku k ní -- a nic ho nezastavilo. Sophiin vzhled v průběhu filmu kolísal, což jí ukazovalo, jak se pomalu učí, jak přijmout svůj vzhled, zatímco ji vede Howl. Nakonec její schopnost vidět se jako Howl zlomila obě kletby a nechala dvojici osvobozenou vzájemnými vnějšími činy.
Milostné zájmy ve Studiu Ghibli většinou nejsou z tohoto světa, což je co je dělá tak fascinujícími k publiku. Láska je lekce, kterou se naučíte po boku někoho jiného, ne něco, co by měl někdo dokazovat nebo svědčit. Vidět lásku jako sloveso nebo čin místo pocitu je osvěžující pohled, který přispívá k úniku Mijazakiho filmů.
